Historie

42. český pěší pluk

(1827) Doplňující oblastní velitelství: Terezín

1879 Erust August, vévoda z Cumberlandu, vévoda z Braunschweigu a Lüneburgu

(Pro zvláštní vyznamenání v bitvě u německého Wagramu 5. července 1800 smí regiment při všech příležitostech hrát pochod granátníků)

Zřízení a následné změny

Tento regiment byl sestaven 21. února 1674 na základě úmluvy uzavřené mezi císařem a biskupem Johannen Hartmanem z Würzburgu a Bambergu a přenechán do císařské služby jen pod podmínkou, že mimo tuto oblast smí být použit pouze se souhlasem stavů francké společnosti. (poznámka: Regiment platil až do r. 1685 vlastně jen jako nájemní regiment.)

14. listopadu 1685 – regiment na základě patentu úplně převzat do císařské služby a GFWM Thüngen jmenovaný majitelem přikázal, že má být naverbováno 400 mužů ke kompletaci regimentu, případně přivést od nynějška normované pěšáky
1721 – přičleněny 3 kumpanie rozpuštěného regimentu Königsegg
1731 – regiment obdržel po jedné (dvou) rozpuštěných aukčních kumpaniích od Alexandra Würtembergra (č. 17) a France Lothringena (č. 1)
1747/48 – včleněny části rozpuštěného regimentu Heister a Arenberg
1748 – převzata kumpanie z rozpuštěného regimentu O´Gilvy
Od r. 1769 je veden jako regiment číslo 42.
1860 – jeden batalion poskytnut nově vytvořenému pěšímu regimentu č. 73
1883 – jeden batalion poskytnut pěšímu regimentu č. 92.

Doplnění

Tento regiment dostal ještě v r. 1688, 300 mužů z Bambergu a a později se rekrutovali, jako všichni ostatní, částečně z říše, částečně z dědičných zemí. V letech 1766-1806 měl verbovní oblast ve francké oblasti. V r. 1771 (1781) dostal svůj stálý verbovní okres v Čechách, chebský okrsek a loketský kraj, se štábním stanovištěm Cheb, v letech 1782-1807 výpomocná oblast v Galicii, Zaleszezyki a část Bukoviny. V r. 1807 převzal sárský kraj (dosud u č. 36, část tehdejší verbovní oblasti přešla na č. 35) a od nynějška se stal Cheb, později Luditz (Žlutice) verbovní oblastí. V r. 1818 konečně dostal verbovní oblast v oblasti Leitmeritz (část Sárska), s verbovní oblastí stanicí Leitmeritz, v r. 1827 bylo verbovní oblastní velitelství přeloženo do Terezína.

Divize granátníků. V letech 1709-1775 tvořil divizi č. 35 český batalion (po 4 kumpaniích)., v r. 1775 byla k ní přidělena divize z č. 37, v r. 1779 byla do batalionu přesazena část z č. 25, v tomto sestavení zůstala až do r. 1797. V polním tažení v l. 1799-1801 tvořily divize čísel 21 a 54 s ostatními z regimentu batalion, v tažení r. 1809 byl spojeny do regimentu č. 17 a 36. V l. 1810-1852 konečně stál český batalion z čísel 35 a 36. Mírová posádka. 1699 Szegedin, 1760 Neusohl, 1708 Neapolské království, 1720 Palermo, 1732 Neaplo (Capua), 1735 Kaschau, 1739 Leutschau, 1740 Luxemburg, Mons, 1748 Cheb (jeden batalion detašován do r. 1802 v Erfurtu), 1752 Znojmo, 1753 Brno, 1754 Leipnik, 1763-1790 Cheb, 1798 Cheb, 1801 Cheb, 1805 Würzburg, 1806 Lobositz, 1808 – 1813 Cheb, 1817 Leitmeritz, 1823 Terezín, 1846 Praha, 1849 Bregenz, 1851 Altona, 1852 Budějovice, potom Pest, 1854 Deés, potom Stanislau, konečně Klausenburg, 1855 Bratislava, 1858 Komorn, 1860 Krakau, 1866 Vídeň, 1871 Terezín, 1887 Riva, 1888 Trient, 1891 Königsgrätz. Výchovný domov pro omladinu. Založen r. 1782 v Chebu, 1818 přeložen do Brixenu, kde byl až do jeho rozpuštění.

Majitelé regimentu

1685 Thüngen, hrabě Hans Carl GFWM.-FZM (r. 1694 dostal regiment Ptalt-Neuburg (č. 20))
1694 Thavonat, svobodný pán Friedrich Leopold, plukovník
1694 Guttenstein, hrabě Wenzel, plukovník FML (převzal při jmenování k velení z Prahy regiment Alt-Dann)
1707 Wetzel, svobodný pán Johann Adam GFWM – FZM (dříve byl majitelem nynějšího pěšího regimentu č. 18. Podle rozkazu z 10. ledna 1707 měl nadporučík Heindl dostat tento regiment.)
1720 Bettendorf, svobodný pán Philips Ludwig, plukovník FML (původně byl GFWM Diesbach předurčen majitelem, dostal ale později současně regiment Holstein (č. 20))
1734 O´Neily, hrabě Johann Alexander GFWM-FZM
1743 Gaisruck, hrabě Sigmund Friedrich FML – FM
1769 Gemmingen z Hornbergu a Treschklingenu, svobodný pán Richard , FML
1775 Mathesen, svobodný pán Johann Andrea GM – FZM
1793 Erbach-Schönberg, hrabě Carl Eugen FML-FZM
1817 neobsazeno
1818 Wellington, vévoda Artur, královský velkobritský a císařský FM
1852 Geoge V. král z Hannoveru
1879 Ernst August, vévoda z Cumberlandu, vévoda z Braunschweigu a Lüneburgu

Druhý majitel

Od 1824-1830Weigl z Löwenwarthu, Joseph svobodný pán FML, od 1830-1833 Stanissavljevics z Wellenstreitu, svobodný pán Aaron FML, od 1834-1846 Mesemacre, vikomt de Lardenois de Ville, Joseph FML, od 1847-1850Wetzlar z Plankensternu, svobodný pán Heinrich FML, od 1850-1854 Karaisl z Karaisu, svobodný pán Carl FML, od 1854-1878 Dreihann z Sulzbergu na Steinhofu, svobodný pán Ignaz FML-FZM

Velitelé regimentu

1685 majitel GFWM Thüngen
1685 Truchséss, svobodný pán Hans Georg, nadporučík
1688 Bischofshausen z Bischofshausenu, Jesaias, nadporučík
1691 Hompesch, svobodný pán Friedrich, nadporučík1693 Rau, svobodný pán Rudolph nadporučík
1694 majitel plukovník Thavonat
1694 majitel plukovník hrabě Guttenstein
1698 Starhemberg, hrabě Max Adam, nadporučík – plukovník
1703 Hanstein, Johann Reinhard nadporučík – plukovník
1706 Neuforge de la Neuveforge Johann Franz nadporučík – plukovník
1716 Czeika von Olbramovitz, svobodný pán Wenzel Philip nadporučík
1720 majitel plukovník Bettendorf
1720 Von der Trenck nadporučík
1723 Czeika svobodný pán Wenzel, plukovník
1727 Busch svobodný pán Heinrich, plukovík
1738 Wetzel, svobodný pán, nadporučík
1739 Valvason svobodný pán Gottfried, plukovník
1743 Gemingen, svobodný pán Reinhard, plukovník
1755. Brinken, svobodný pán Jakob, plukovník
1758 Ittner, Joseph, plukovník+1760 Wieder, Eustachius, plukovník
1768 Kinsky, hrabě Franz, plukovník
1773, Eder, Leopold, plukovník
1783, Diesbach, hrabě Philips, plukovník
1790 Spiegel, svobodný pán, Carl Leberecht, plukovník
1796 Knorr, svobodný pán Carl, plukovník
1799 O´Donell, hrabě Carl, plukovník
1800 Juch, Felix, plukovník
1801 Henneberg, Joseph, plukovník
1805 Rousseau, rytíř Franz, plukovník
1809 Brixen, Wilhelm, plukovník
1813 Abele, svobodný pán Franz, plukovník
1813 Schober, Alois, plukovník
1819 Schussmann von Hauenfeld, Wilhelm, plukovník
1828 Mertz, Friedrich Wilhelm, plukovník
1833 Mende von Meusfeld, Johann, plukovník
1835, Csorich von Monte Creto, svobodný pán Anton, plukovník
1842 Fischer von See, Carl, plukovník
1844 Herzinger, Anton Adler, plukovník
1848 Lilia, Carl Clemns, plukovník
1850 Brunner, Johann plukovník
1857 Pidell von Quintenbach, rytíř Gustv, plukovník
1859 Fontaine von Felsenbrunn, Vincenz, plukovník
1861 Töply von Höhenvest, Johann, plukovník
1864 Kolbenschlag von Reinhartstein, Joseph, plukovník
1867 Hauska, Anton, plukovník
1873, Rainer rytíř z Haarbachu, Max, plukovník
1875 Welsersheimb, hrabě Zeno, plukovník
1877 Lempruch, svobodný pán Anton, plukovník
1879 Baselli von Süssenberg, svobodný án Peter, plukovník
1883, Polak, Emerich plukovník
1888 Anderwert, Joseph, plukovník
1890 Niklad, Philips, plukovník
1895 Lehmann, Vincenz, plukovník

Rezervní velitelé

1869 Schaaffgotsche von Kynsast, hrabě Franz, plukovník
1871 Rainer rytíř Max, plukovník
1873 Zaremba rytíř Laurenz nadporučík – plukovník
1876 Kronenfels, rytíř Adolph nadporučík – plukovník
1876 Kronenfels, rytíř Adolph nadporučík – plukovník
1878 Baselli von Süssenbnerg, svobodný pán Peter, plukovník
1879 pachner von Eggendorf, Ferdinand, plukovník
1882 Weiss rytíř Gustav, nadporučík – plukovník

Vyšší důstojníci padlí v boji

1862 nadstrážmistr Marschall při obléhání Ofenu (3. srpna)
1694 majitel pluku plukovník svobodný pán z Thavonatu před Peterwardeinem
1743 nadporučík Carl von Puchrucker v bitvě u Dettingenu
1760 velitel pluku plukovník Ittner v bitvě u Torganu
1797 major Wagmuth zemřel na zranění způsobená v bitvě u Rivoli 17. ledna
1809 major Jakob Fromm v bitvě u Wagramu
1809 velitel pluku plukovník Brixen zemřel na následky zranění způsobená v téže bitvě 28. července
1859 velitel pluku plukovník rytíř von Pidoll v bitvě u Solferina, potom zemřel v srpnu nadporučík August Wallnöfer na následky zranění z téže bitvy
1866 velitel pluku plukovník von Kolbenschlag a major Wilhelm Ekart von Ekenfeld, oba v setkání u Jičína

Polní tažení

Thüngen

Tento regiment, který se účastnil ještě před svým úplným předáním do císařské služby v letech 1683 a 1685 v hlavní armádě (bitva o osvobození Vídně, bitvy u Parkány, Granu atd.), byl:
1686 u obléhání Otenu, dobytí Siklosu a Fünfkirchenu
1687 stál regiment částečně u Fünfkirchenu, částečně u CVorpsu ve Slavonii, dobytí Essenu a Požegy
1688 byl na tažení markraběte von Baden do Bosny, v boji u Kostajnice, setkání před Derventem
1689 jeden batalion se účastnil obsazení v Brodě, druhý v Bosně, bitvy u Batočiny a Nissy, velitel pluku nadporučík Bischofshausen dostal císařský děkovný dopis, pak dobytí Widdinu, kde se usadil jako obsazení
1690 se dostal tento díky nadporučíkem Hompeschem uzavřené kapitulaci do válečného zajetí
1691 byl regiment přeorganizován v Granu
1692 jeden batalion v hlavní armádě (tábor u Peterwardeinu), tento
1693 u marného obléhání Belgradu

Thavonat

1694 obnovuje v bojích zabarikádovaný tábor u Peterwardeinu

Guttenstein

1695/1696 v hlavní armádě
1697 jeden batalion v bitvě u Zenty, druhý v letech 1692-1698 v Stolníku, majitel pluku plukovník hrabě Guttenstein vyznamenán císařským dopisem za svou statečnost prokázanou u Zeuty a povýšen na generálního polního maršála
1701 zformovány 4 bataliony, včleněny na válečné dějiště v Itálii, účast regimentu s vyznamenáním v bitvě u Chiaria dobytí Canneta
1702 tři bataliony u obléhání Mantua, potom(formovány do dvou)výborně obnoveny u Lazara. 4. batalion stál v Brescellu a dostal se díky kapitulaci do válečného zajetí.
1703 stál regiment ve vojsku u Po (boje u Ostiglie), jeden v důsledku kapitulace potalčen do Tyrolska, později oddíl doplněný na batalion, u invaze v Bavorsku, dobytí Neburských hradeb, potom návrat k pluku
1704 regiment zůstal u vojska u Po, jeden oddíl provedl podařený přepad hlídky Buoporto a Bastiglie, regiment později na zpátečním tažení do Tyrol
1705 velitel pluku plukovník Hanstein vynikl v boji u Cosine Moscoline a dostal díky obnovenému vyznamenání u Cassanu, kde se regiment zformovaný do 2 batalionů účastnil v bitvě, děkovný císařský dopis
1706 byl v setkání u Calcinatu a zadržel svou vytrvalou statečností v boji u Maderna pronásledované Francouzy, jeden batalion byl potom u dobytí Reggia, regiment v bitvě u Turína, dále při obléhání Creseentina, konečně u další bitvy u Alessandrie a dobytí Casala.

Wetzel

1707 dobytí královské říše Neapol (dobytí útokem Gaëta), jeden oddíl u obléhání toskánského prezidia. Regiment zůstal pak jako okupační vojsko v Neapoli, aniž by se účastnil v dalších letech válečných událostí
1716 na bojišti v Maďarsku, účast regimentu v bitvě u Peterwardeinu, jeden batalion a kumpanie granátníků v boji na Palance u Temešváru (zbylé oddíly v záloze), jeden batalion pak dobytí Panesovy a Uj-Palanky
1717 byl regiment u obléhání Belgradua v téže bitvě, jeden oddíl (300 mužů) v obraně Mehadie
1718 účast 2 batalionů a granátníků v bojích na Sicílii a byli v setkání u Malazza a ve statečné obraně této pevnosti
1719 účast jedné části regimentu v dobytí Liparského ostrova, později kvůli nízkému stavu zformovaný regiment do jednoho batalionu byl v bitvě u Francavilly a u obléhání Messiuy a pak přešel do západní Sicílie

Bettendorf

1720 účast v dobytí Seiaccy a v bojích před Palermem

O´Neilly

1734 stál regiment v královské říši Neapol a 2 bataliony a granátníci se účastnili skvělé, 7-měsíční obrany Capuy, 3. batalion padl v důsledku kapitulace Obertella do válečného zajetí (1735)
1737 stáli v armádě v Maďarsku, 2 bataliony byly v dobytí Nissy, jeden batalion a kumpanie granátníků v bitvě u Užicy (3. batalion zůstal v horním Maďarsku)
1738 opět zformovaný regiment do jednoho batalionu u Kornie a Mehadie
1739 stál u Sávy

Gaisruck

1743 postoupil regiment (2 bataliony) stojící v Nizozemí k tzv. pragmatické armádě a účastnil se bitvy u Dettingenu
1744 dva bataliony v Antverpách, 3. a granátnící v polní armádě v bojích u Kron-Weissenburgu
1745 tytéž oddíly v postupu na Mohan, ostatní oddíly v bitvě u Fontenay, jeden batalion v důsledku kapitulace padl do válečného zajetí
1746 přepadl nadporučík Carl hrabě Gaisruck majitel regimentu s jedním oddílem město Vilvorde, při kterém byli i granátníci. Později sloučený regiment byl v bitvě u Kocour.
1747 byl tento u Lawfeldu
1756 stály dva bataliony v Corps Piccolomini (3. marně v Erfurtu)
1757 účast regimentu se zvláštním vyznamenáním v bitvě u Kolina (v relaci byly mimo jiné zdůrazněno, že téměř stabilně leželi v ohni a proto zvláště trpěli, tudíž bojovali neochvějně jako dokonale stateční muži), rovněž v bitvě u Breslau (dobytí baterie u Klein-Masselwitzu se všemi děly), konečně u Leuthenu (zformován do jednoho batalionu, protože v předchozích aférách utrpěl velmi velké ztráty.)
1758 nadporučík Ittner statečně bránil město Zittau. Účast regimentu v bitvě u Hochkirchu s vyznamenáním, plukovník Brinken za vynikající statečnost povýšen na generál-majora
1759 v Daunově armádě, bez účasti ve větších akcích, 3. batalion ležící posádkou v Erfurtu, který zuž 1757 , když se objevili Prusové před pevností, odrazili každou výzvu k předání a svým pevným držením způsobili, že tito odtáhli bez jediného útoku, uzavřeli s nepřítelem dohodu, podle níž pevnost Petersburg, ve které měli posádku, byla vyhlášena jako neutrální
1760 se vyznamenal jeden batalion u obléhání Drážďanským přepadením nepřátelských baterií (21. července), v bitvě u Torgau byl regiment téměř zničen po hrdinské protiobraně.
1761 batalion reorganizovaný do hlavní rakouské armády
1762 regiment bez účasti ve větších akcích, jeden oddíl 200 mužů v obraně Schweiditzu, kde se vyznamenal nadporučík Neunhaid Mathesen. 1778/1779 regiment i granátníci (batalion Blowski) v hlavní armádě v Čechách, bez boje
1790 batalion pod posilou poslanou do Nizozemí, použit při dobytí Löwen, potom
1791 obsazení Lüttichu
1792 tento jakož i postupně 2. (plukovnický) batalion u obklíčení Lougwy, dvě kumpanie v boji u Bauumontu, regiment v boji u Croix-au-bois, tělo batalionu pak obsazení v Monsu (v bitvě u Jemappesu se neúčastnil)

Erbach

1793 oba bataliony v Lucembursku, potom u obsazení le Quesnoy (boje u Templeuve, Mons-en-Pévéle): dvě kumpanie pod kapitánem Wagmuthem se vyznamenaly v bojích u Denainu, rovněž jeden batalion pod plukovníkem baronem Spiegelempři přepadení Marschiennu, zde se ještě vyznamenali kapitán Mendl a nadporučík Michel Granátníci (batalion Adelstein) při dobytí Camp-Cäsar, bojovali před le Quesnoy a Maubeuge (Wattinies)
1794 čestná účast regimentu v bojích před Landrecies (le Catea, Priches atd.), velitel pluku plukovník Spiegela čtyři důstojníci byli pochváleni, později při prvním pokusu sesadit Charleroie, pak v obou bitvách u Fleurus, konečně v boji u Sombreffe granátníci účast s vyznamenáním v opakovaných bojích na Šámbre (Rouvroy, Erquelinnes, Charleroi), konečně ještě v západních Flandrách v bojích u
Hooglede (Rousselaer) kumpanie, které zůstaly, padly po dvou v Quesnoy a Condé v důsledku kapitulace těchto míst do válečného zajetí
1795 byl regiment v armádě Clerfaytově na Rýnu, bez účasti ve větších akcích (umístění u Breisachu a Freiburgu) granátníci u armády u dolního Rýna, pak před Maynzem
1796 táhl regiment pod Wurmserem do Itálie a účastil se s vyznamenáním bitvy u Lonata a byla obzvláště chválena odvaha a statečnost velitele pluku plukovníka svobodného pána von Knorr, ve dnech po této bitvě byl tento použit jako zadní voj před významnou přesilou a musel tasit zbraně ve statečném protiútoku. Jeden batalion sestavený z rozprášených vojáků byl při druhém pokusu sesadit Mantuu, kde byl napaden a obklíčen oddíl Gavasini u Primolana hlavní armádou pod Bonapartem, a padl rovněž do válečného zajetí Stejným způsobem nově sestavený batalion, při třetím pokusu o sesazení, v bojích u Calliana,u Rivoli a utrpěl na zpětném tažení velké ztráty.Granátníci, kteří zůstali v Německu v bojích u Wetzlaru, Limburgu, potom v bitvách u Ambergu a Würzburgu, druhém boji u Limburgu, ve kterém byl batalion arcivévody Carla zvláště chválen.
1797 byl první (základ) batalionu bojích u Monte Baldo (Colonne Köblos), kde opět padla část do válečného zajetí a konečně byl použit na zpětném tažení u Neumartku a Judenburgu (Arcivévoda Carl mluví ve své zprávě o tomto boji:Batalion Erbach bránil svou vynikající proslulou statečností les u Authalu. Tento oddíl se udržel, bez
ohledu na utrpené ztráty svou vlastní odvahou, statečností a dobrým vedením důstojníků a účastnil se k výborné spokojenosti jeho majestátu.) Granátníci se účastnili bojů u Wetzlaru a Münzenbergu.
1799 bojovaly dva bataliony na bojištích v Německu, v bitvách u Ostrachu (Liptingenu) a Stockachu s vyznamenáním. Granátníci (batalion Juch) se účastnili mimo tyto akce také první bitby u Zürichu. Nadporučík baron Bust, který později podlehl svým zraněním byl vyznamenán za zvláštní odvahu v bitvě u Stockachu.
1800 byly všechny oddíly v bitvách u Rubenu a Möskirchu, v bojích u Sigmaringenu, Biberachu, Ochsenhausenu a u Neburského lesa. Granátníci a jedna divize regimentu v bitvě u Hohenlindenu první ještě v bojích u Auteheringu. Hejtman Steiner vynikl u Engenu.
1805 účast 1., 2., 4. batalionu a batalionu granátníků na bojištích v Německu, dále účast regimentu u Wertingenu a Jungingenu, u Elchingenu (14. října) byl od svého jádra odříznutý regiment pod vedením velitele plukovníka svobodného pána von Henneberg napaden větším počtem kavalerie, byli obklíčeni a po hrdinné obraně byla větší část regimentu zajata, zbytek (cca 100 mužů) se podělil o stejný osud jako Werneck u Trochtellingenu. 3. batalion se spoluúčastnil bojů u Steckenu.
1809 se dvěma bataliony u hlavní armády v Německu (1. oddíl) nepřišel regiment v Bavorsku do bojů. Granátníci (batalion Georgy) se účastnil u Hausenu a Eggmühlu, potom se zvláštním vyznamenáním u Regensburgu. V bitvě u Aspernu byl regiment pro svou statečnost v průběhu boje arcivévodou Carlem, rovněž tak dobře bojovali granátníci. Nadporučík Radichevich povýšen za zvláštním vyznamenání na kapitána- poručíka..
1814 Nesrovnatelnou proslulost ale získal regiment v bitvě u Wagramu , kde pod vedením majora Fromma (plukovník Brixen už byl těžce zraněn), odvrátil skvělým bajonetovým útokem Francouze, kteří se natlačili mezi 1. a 4. oddíl a dal příležitost těmto oddílům, se osvobodit. Generalisismus arcivévéda Carl jel ihned před tento regiment a volal na ně: „Vojáci, bojovali jste velice dobře, byli jste stateční, měli jste horké odpoledne, vyznamenám Vás.“ Otočil se k majovu Frommovi a řekl: „Vaše hruď, pane majore! Vyhrazuji si, za Vaši statečnost, Vás osobně ozdobit tereziánským řádem“. Bohužel tento statečný štábní důstojník padl už druhý den bitvy. Armádním rozkazem ze dne 7. července dostal regiment vyznamenání, v budoucnu smí hrát při všech příležitostech pochod granátníků. Regiment bojuje ještě konečně u Znojma. 3. batalion se účastnil operací v Sasku a Frankách pod vedením G.d.C. Kienmayera.
1813 utrpěly 2 bataliony významné ztráty v bitvě u Drážďan, z ostatních se vyznamenali u Kulmu, pak v bojích u Arbesau. V bitvě u Lipska se regimentu podařilo jen málo být k použití.Granátníci bojovali u Drážďan, Arbesau, pak Wachau (Auenheimský dvůr) a u Dölitzu s vyznamenáním. 3. batalion byl u blokády Drážďan (boje u Wimsdorfu).
1814 účast regimentu u obležení Auxonne, 1. batalion pak u jižní armády, boj u St. Geoges, Limones a dobytí Lyonu, konečně v boji u Voreppe. 3. batalion přišel k obležení Hüningenu, později k jinému u Belfortu. 1. pozemní batalion byl potlačen do Frankfurtu nad Mohanem, granátníci v jižní armádě u Besanconu.
1815 byl regiment se třemi bataliony v boji u Dannemarie, ve kterém se vyznamenal major Mende, později došlo k blokádě Schlettstadtu, kde tábořili také granátníci. 1. pozemní batalion byl v Ulmu.
Wellington. 1848 zpočátku byl 1., 3. polní a 1. pozemní batalion určen jako posila v opevnění Rastattu, regiment, který již byl v Německu, dostal proti rozkaz a byl poslán do Vorarlbergu. Odtud se 3. a pozemní batalion vraceli do jižního Tyrolska a účastnili se bojů u Stilfser Joch a u Monte Balde (Spiazzi, Ferrari), 3. batalion přišel později k blokádě Peschiery. Granátníci (batalion Frischeisen, potom Rqttay) byli u potlačení povstání v Praze, pak u dobytí Vídně. 1849 byli poslední v bitvě u Kápolna, v bojích u Uj-Szöny a Áesu, pak v letním tažení do bojů u Wangu, bitvě u Pusta-Herkály a u Temešváru. 2. batalion původně určený k pokrytí dělostřelectva, byl převelen na vlastní žádost později k blokádě Komornu. 1., 3. a pozemní bataliony, jakož i nově vytvořený 4. se byly v tomto roce ve Voralrbergzu, aniž by se účastnily nějaké akce. Za vyznamenání v těchto akcích dostali:
I.O.-C. druhý majitel FML, svobodný pán von Wetzlar
I.O. plukovník Carl Lilia, major Carl von Dubin (jako pobočník arcivévody Leopolda)
MVK plukovník Carl Lilia (oba řády za zásluhy ve 21. a 33. pěších regimentech), nadporučík Carl Bukolsky a Julius von Döring.

Hannover

1859 bojoval regiment se třemi polními a granátnickými bataliony v bitvě u Solferina s vyznamenáním. S 1. oddílem přišel teprve po bitvě u Agenta na bojiště. 1. polní a granátnický batalion táhly zpět k dobytí parmezánských a modenských oddílů až k Brescelu a připojily se pak opět k regimentu. (brigadýr GM. Dobržensky si zasloužil ve vedení tohoto MTO a pochvalně o chování brigády hovořil jeho veličenstvo císař). 4. batalion zajišťoval během blokády Venedigu strážní hlídky . Vyznamenáni byli:
MVK. Majoři August Wallnöfer a Hubert Wagner, hejtmani Johann Adler von Berger, Alexander Nike, Hermann Döbler, Ferdinand Hosrt, Carl von Soyka, Joseph rytíř von Lipowsky, Hieronymus svobodný pán von Ajroldi, nadporučík August Hoen.
1863 byla u příležitosti povstání k Ruko-Polsku srážka u Las Loseielniki asi 600 mužů povstalců a hraniční patroly.
1864 dostal hejtman Friedrich Ochsenheimer přidělený ke generálnímu štábu MVK.
1866 bojoval regiment, včleněny do 1. oddílu severní armád, s vyznamenáním u Jičína a s významnými ztrátami u Königgrätzu (boje o Chlum). Vyznamenáni byli:
EKO 3. dodatečně přiznán veliteli pluku padlému plukovníkovi Kolbenschlagovi, pak hejtmanovi Paulu Finkenzellerovi.
MVK nadporučík Anton Houska, major Erakrt von Ekenfeld (padlý, přiznán dodatečně), major Andrea Fontaine von Felsenbrunn, hejtmani Heinrich svobodný pán von Eynatten a Ludwig svobodný pán von Blomberg, nadporučíci August Braun a Emil Krabetz.
SGVK kaplan regimentu Hieronymus Jellinek

Medaile za statečnost (zlaté / stříbrné)

1789-1790 – 0 / 0
1792-1801 – 2 / 8
1805 – 0 / 3
1809 – 2 / 5
1813-1815 – 2 / 4

Medaile za statečnost (zlaté / stříbrné 1. st. / stříbrné 2. st.)

1848-1849 – 0 / 5 / 11
1859 – 1 / 4 / 8
1866 – 0 / 4 / 43

Výstroj

1726 bílý kabát, žluté výložky na rukávech
1738 bílý kabát, modré výložky
1743 bílý kabát, červené výložky
1757 bílý kabát a kamizola, modré výložky a podšití
1767 bílý kabát, pomerančově žluté vyrovnání, bílé knoflíky
1868 tmavě modrý vojenský kabát, pomerančově žluté vyrovnání, bílé knoflíky.